Pálava
Je prázdninové časné odpoledne. S Frantíkem stanujeme v Břeclavi a nyní míříme po trati 246 směrem na Znojmo. Za Valticemi je v dálce vidět svítící hřbet Pálavy. Vystupujeme na mikulovském nádraží. Za sebou máme zvlněné a dosti nudné rakouské roviny, před námi je ovšem monumentální scenérie. Nad městem v letním slunci svítí renovovaný zámek, vpravo nad ním je Svatý kopeček s množstvím drobných i větších církevních staveb, vlevo se zvedá vápencová Pálava v podobě vrchu Turold. Celkový dojem je spíše italský než moravský.
Od nádraží nás do města vede modrá značka. Mikulov je městskou památkovou rezervací. Cestou vzhůru tedy míjíme řadu významných památek židovské i křesťanské kultury. To už jdeme po červené značce a pro nedostatek času se zastavujeme pouze na romantické zřícenině Kozího hrádku odkud je pěkný pohled na Svatý kopeček s jeho kapličkami.
http://www.mikulov.cz/
Franta objevil piktogram jeskyní a já se mu marně snažím vysvětlit, že podle všech pramenů včetně nové mapy jsou jeskyně na Turoldu nepřístupné. Přesto mě táhne do jakési pískovny či lomu a já překvapeně zjišťuji, že jeskyně je přístupná a má otevřeno. Vcelku rád se podvoluji nátlaku svého synka a jdeme na prohlídku. Tyto jeskyně nemají množství krápníků, přesto jsou zde nádherné prostory vyzdobené jedinečnými přírodními jevy, které neumím pojmenovat, proto uvádím internetový odkaz. Pominout nelze ani odborný a přitom záživný výklad zdejších mladých speleologů. http://www.caves.cz/jeskyne.php?jazyk=CZ&jeskyne=TUR
V jeskyni trávíme hodinu a můj časový plán se poněkud napíná. Rychle se vracíme na červenou značku a mezi významnými vinicemi a slunečnicovými poli míříme na Stolovou horu. V rovinách pod námi je západním směrem vidět cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Severnímu obzoru dominuje vrch Děvín se známou siluetou televizního vysílače.
Přes mělké, zalesněné údolí pokračujeme ke zřícenině Sirotčího hrádku. Zbytky gotického zdiva působí spolu s bezprostředním okolím dosti divoce. Čas nás tlačí, rád bych stihl odjezd posledního autobusu z Dolních Věstonic. Proto bez větších průtahů opouštíme hrádek a po úbočí kopce Pálava míříme k Děvínu. Pak měním plány. Nechce se mi tahat kluka na další kopec a volím zelenou stezku soutěskou mezi Děvínem a Pálavou. Volba byla dobrá. Procházíme úzkým kaňonem pod mohutnými bílými skalami. Cítíme se jako ve westernu. Užíváme si stínu, přírodních krás a dokonce i samoty. Turisté zřejmě dávají přednost červené vrcholovce.
Dlouhý hřbet Děvína pak obcházíme po modré značce, která nás dovádí k symbolu celé oblasti – Dívčím hradům. Tato mohutná bílá dominanta širého kraje má více názvů – například Děvičky. V okně sedí skutečná dívka a hledí vesnici Pavlov pod námi. Hluboká atmosféra nastupujícího večera si podmaňuje i mého syna. Marně mu vysvětluji následky ujetého autobusu. Souhlasí se šesti kilometry navíc, ale hrad si musí vychutnat. Ač nerad, musím přiznat, že ani mně se odtud nechce.
Do Dolních Věstonic přicházíme okolo dvacáté hodiny. Slavné muzeum má dávno zavřeno a poslední autobus je v tahu. Ani teď nemáme mnoho času. Ve hře je osobní vlak z Brna do Břeclavi. Putujeme po hrázi mezi střední a dolní novomlýnskou nádrží. Širá hladina s ptáky okolo nás a pálavské kopce za námi vytvářejí v zapadajícím letním slunci podmanivé obrazy. Po červené značce probíháme obec Strachotín a chvátáme do táhlého kopce podél polního letiště. Kopec je nekonečný a čas odjezdu vlaku se blíží. Na hřebeni vidíme v dáli pod námi nádraží v Popicích. Nyní už skoro běžíme, ale vlak stíháme.
V Břeclavi si kupujeme na nádraží v automatu tatranky a chlazenou vodu. Franta má v nohách během několika hodin téměř
http://www.palava.ochranaprirody.cz/
http://palava.flight.cz/