Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kadaňský Rohozec.

13. 12. 2006

ObrazekJe sobota 9.12.2006. Nenápadná, téměř neviditelná vesnička na východním okraji doupovského vojenského prostoru se stává centrem zájmu a nostalgie mnoha vlakových nadšenců – od současných ajznboňáků přes ty, kteří zde měli odsloužená léta a jsou už pod rentou až po členy Klubu železničních cestovatelů a jejich příznivců, jako jsem já. V tento pohřební den českých lokálek visí na kadaňském nádraží i parte pro tratě Kadaň – Vilémov – Kaštice a její odbočku Vilémov – Kadaňský Rohozec.

Sobota má skutečně smuteční nádech. Z černých mraků visí cáry deště, v severočeské pánvi se válí mlha. Přesto je na železnicích živo. Kadaňský Rohozec, Budyně n. Ohří, Kolešovice, Mochov, Zásmuky, Jiříkov – památná místa prohraných bitev s otrlými úředníky sedícími na polstrovaných sedadlech luxusních limuzín daňových poplatníků. Všude potkáváme skupinky smutečních hostů, kteří se jedou naposledy projet.
Frantíka musím na poslední chvíli nechat doma. Viróza rozhodla. Protože jsem však už domluven se zatím neznámým kolegou z KŽC na srazu, a navíc jsem touto tratí nikdy nejel, vyrážím. Naposledy dle starého JŘ vyjíždíme z pražského Masarykova nádraží rychlíkem v 8:26 přes Ústí na Cheb. V Kadani ( www.mesto-kadan.cz )přestupujeme na motorový vůz do Kadaně – město. ObrazekV tomto starém královském městě z dob Přemysla Otakara II máme dvě hodiny čas. Na historickém náměstí jsme v dešti sami. Rozdělujeme se. Jdu ke Katově uličce a fotím. “Dáte mi tři korunky?” Za mnou stojí dva ušmudlánci nerómského původu. Jejich rodiče v tomto počínání rozhodně nehodlám podporovat, a tak otráveně procházím dírou. Na parkáně starých hradeb je klid a umělecká atmosféra. Tu vytváří zajímavé plastiky. Unikátní je pravý gotický barbakán u bývalé Žatecké brány. Vracím se na renesanční náměstí s typickou, jasně bílou radnicí a zdobenou kašnou. Chci zajít do pivnice. Uvnitř hraje lákavě živá harmonika. Otevřu dveře a bez dechu zase zavřu. Tam bych se udusil. Základní potřeby uspokojím v Kauflandu vedle nádraží a nastupuji do zrovna přistavené lokálky směr Kadaňský Rohozec.Obrazek Máme s kolegou štěstí. Sedíme u okénka a dovnitř se dere dav bývalých ajznboňáků z motoráčku od hlavní trati. Lokálka praská pod tlakem desítek těl. Okno nestíháme utírat od vysráženého dechu. Ale sedíme a jedeme.
Přejíždíme železný most přes řeku Ohři.Obrazek Podobný mají ve Znojmě. Mohl by aspirovat na technickou památku – možná je na to zatím málo zdevastovaný. Zatím. Cestou potkáváme mnoho “fotičů”. V Rohozci vystupují, fotí a zase nastupují skoro všichni cestující.Obrazek Pokračujeme do Kaštic. Zde rychle přestupujeme do osobáku směr Plzeň a navzájem drbeme státní i drážní úředníky. Naše Hubertova jízda končí. Večer přijíždíme Agarou do Prahy.

V Kadani jsem vyslechl nářky jedné starší paní. To byla poslední sobota, kdy se dostala za svojí maminkou. Auto nemá. Autobusy pan hejtman na víkend nezajistil. Asi to není správný dopravní tok.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA