Jdi na obsah Jdi na menu
 


Říp

11. 10. 2006

 

Ve státní svátek, 5.7.2006, jsme vyrazili s partou kamarádů zdolat horu Říp. Bylo nás okolo dvaceti, a tak skupinové jízdné propočítané na jednotlivce bez rozdílu věku vskutku nebylo významné. Počasí přálo – možná až moc. To jsme ještě netušili, jaká vedra nás v červenci čekají.

Odjížděli jsme z Prahy – Masarykova nádraží osobákem v 8:40 do Kralup nad Vltavou, kde na nás už čekala speciální víkendová lokálka do Straškova přes Vraňany s neplacenou zajížďkou do Lužce nad Vltavou. Vystoupily jsme na zastávce Ctiněves přímo na úpatí proslulé hory Říp. Od zastávky jsme se vydali vpravo po červené značce, která nás polem rozkvetlého lnu dovedla do listnatého lesa. Cesta se dlouho vinula s neznatelným stoupáním, náhle však ostře zahnula vpravo a po spádnici zamířila po úbočí vzhůru. Místy se na ostrých kamenech hodily dobré pohorky. Ale to už jsme byli na skalní vyhlídce směrem na Louny. Po pár desítkách metrů chůze dále mezi stromy prosvítala lesní hospůdka a kus nad ní slavná rotunda. ObrazekKostelík je fotogenický, více pozornosti jsme však věnovali zahradnímu okénku zmíněného hostince. Teplé uzeniny, chladné pivo, kávička se sůšou, pohlednice a suvenýry včetně turistické známky byly předmětem zájmu nás všech.
Jestliže cesta nahoru byla spíše menšinová co se počtu turistů týče, dolů jsme se vydali po betonové turistické dálnici s desítkami lidí i kol.Obrazek O kousek níž pod lesem je parkoviště s několika potulnými umělci – malíři. Rozvalili jsme se do trávy a se zájmem zírali do českých dálek směrem k Bezdězu a Ještědu. Asi po hodině odpočinku jsme sestoupili do polabského žáru a uondaní dorazili až do Roudnice nad Labem, kde jsme v zahradní restauraci poblíž vojáky zdevastovaného zámku doplnili tekutiny, tedy hlavně pivo. Více přístupných zajímavostí město nenabízelo, tak jsme opět na skupinovou jízdenku, ale tentokrát rychlíkem, dorazili okolo páté hodiny zpět na pražské Masarykovo nádraží.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA