Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tiské skály

19. 1. 2008

Je sobota 19.1.2008. V 8:25 jsme nastoupili s Frantíkem v Praze na hlavním nádraží do EC 176. Paní průvodčí nám potvrdila kilometrickou banku a v 9:39 jsme dle jízdního řádu přesně dorazili na rozestavěné hlavní nádraží v Ústí nad Labem. V ČD centru si necháváme poradit. Potřebujeme totiž v časovém limitu zvládnout přesun na autobusové nádraží. "Před budovou přejděte přechod, pak se dejte uličkou doleva, kolem kostela rovně a pak máte autobusák před sebou." Popis je přesný a trasu zvládáme za 12 minut shodně s internetovými propozicemi. Stačíme na nástupišti číslo šest dokonce zaujmout první místa ve frontě. Příjíždí autobus s pardubickou SPZ. Zřejmě důsledek boje ústeckého kraje s místním dopravcem. Poloplný autobus odjíždí přesně v 10:10 tak, jak má. U Libouchce přejíždíme lokální trať, po které jsme v létě jeli na Komáří hůrku. Teď musíme jet autobusem. Pan hejtman v zájmu lidí totiž nepohodlenou lokálku z Děčína zcela zrušil. Necháváme se tedy moderním autobusem z Pardubic vyvézt do obce Tisá, kde vystupujeme na rozcestí s komunikací na Sněžník. Je 10:50, je po dešti a silně fouká.
Velká šipka doleva ukazuje směr do skal. U kostela narážíme na červenou značku a po několika stech metrech jsme v centru skal. Dle rozcestníku si můžeme vybrat, zda chceme jít dále po červené až do Ostrovských skal, či po zeleném okruhu obejít malé skály nebo po jiné šikmé zelené projít velkými skalami a pak se na červenou napojit. ObrazekVybíráme si okruh malými skalami. Zelená značka nás vede přímo do skalní průrvy a my zničeho nic zapadáme po kotníky do zradné břečky ukryté pod rozbředlými sněhovými závějemi. Brzy tam jsme do půli lýtek. Chápeme, proč jsme zde téměř sami. Rozumní lidé v lednu po skalách nelezou. My se však vysoukali až na vrcholovou skalní vyhlídku a obdivujeme panoráma Děčínského sněžníku s rozhlednou, zasněženého Českého středohoří i bílých hřebenů Krušných hor. Díky silnému větru je pod mraky vidět skutečně daleko a velice ostře. Pomalu sestupujeme po zasněžených a zamrzlých schodech do další průrvy, abychom prolezli několik skalních oken a znova stoupali vzhůru a tak stále dokola. Malý okruh nám zabírá téměř hodinu a vyčerpáni náročným broděním v mokrých závějích jsme rádi, že jsme opět na rozcestníku. Myslíme si, že nás teď čeká pohodlný kilometr po červené značce do turistické chaty na oběd. Opak je pravdou. Pevně se držíce ocelových lan v rozmočených botech opatrně stoupáme vzhůru a jdeme po horním okraji šedesátimetrového skalního srázu. Občas slézáme dolů a zase vylézáme nahoru. Po půlhodinovém pachtění v břečce, ale s úchvatnými scenériemi okolo sebe, vidíme před sebou s úlevou pohlednou Turistickou chatu. Vstupujeme dovnitř a budíme pozornost, jako by vstoupil yeti. Německé rodinky v slušivých oblečkách konzumují levné české obědy a zírají na šíleného otce v pracovním oděvu a s rozmočeným synem, který si ihned po vyždímání dává sušit ponožky na radiátor. Obsluha i jídlo jsou ovšem na velice slušné úrovni. V sobotu mají výběr hotovek za devadesát korun, což jde.
Vzdáváme se plánu navštívit i Ostrovské a Rájecké skály. Po silnici scházíme mezi německými auty do Tisé. Zde ještě navštěvujeme penzión Zlatá koruna. Dáváme si čaj a grog.
Ve 14:33 nám z rozcestí jede autobus do Ústí. Tam jsme v 15:15. Hravě překonáváme předepsanou vzdálenost na vlakové nádraží a v 15:40 odjíždíme rychlíkem  R 785. Na Masarykově nádraží v Praze jsme v 17:04. Po půl hodině strkám doma syna do horké vody a doufám, že tento poněkud exotický výlet ve zdraví přežijeme.
http://www.tisa.cz/index_cz.htm
http://www.ceskosaske-svycarsko.cz/tisa.html
http://tisa.ceskehory.cz/
http://www.skalnimesta.cz/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář