Osoblažsko.
Ve středu stávám už v půl páté. Ve stanu připravím věci. Pak vzbouzím Frantíka a rosou brouzdáme na hlavní silnici do Jeseníku. Provoz je klidný. Spěcháme. Rychlík do Ostravy odjíždí v 5:40. V chladném jitru stíháme na nádraží sníst tatranku a dát si k ní něco teplého z automatu. Po šesté hodině opouštíme české území a jsme v Glucholazech. Přijíždíme na téměř opuštěné, oprýskané nádraží, které zřejmě pamatuje podstatně lepší časy. Strojvůdce zastaví, důstojně přejde na druhý konec motorového vlaku, pozdraví se s polským výpravčím a jedeme zpět. Tedy téměř zpět. Trať, po které jsme přijeli, zůstává pod námi. Nyní projíždíme opuštěnou, částečně zalesněnou krajinou. Po patnácti minutách jsou polské cedule vystřídány opět českými.
Před sedmou hodinou ranní vystupujeme v Třemešné ve Slezsku. Nádražíčko je pěkně upravené. Za budovou je trpasličí svět. Koleje jsou titěrné, mašinky roztomilé. Nasedáme do přistaveného vláčku a jedinou úzkokolejkou provozovanou ČD se skřípěním míříme do nitra Osoblažského výběžku.( www.osoblazsko.com ) Názvy zastávek jsou zvláštní – Liptaň, Amalín, Koberno. Vystupujeme v Bohušově a hledáme hrad Fulštejn. Turistické značení zde teprve vzniká a brzy opět zaniká. I s dobrou mapou máme uprostřed bujné a zdravé přírody problém ruiny hradu najít. Až Franta mě upozorní, že už vlastně na hradě jsme. Trochu jsem zklamán. Čekal jsem víc, než jednu zeď. Po chvíli syn mizí v hustém křoví a volá na mě. Prodírám se za ním a nestačím zírat. Jsme uprostřed mohutného hradu s velmi zachovalým opevněním a valy. Místní nadšenci jej čistí od náletů divoké přírody a dokonce sem dali i informační tabule. Po důkladné prohlídce hradu se vydáváme po nové červené turistické značce přes zbrusu nový chatový kemp do Bohušova. Zde baštíme čerstvý salám s voňavými rohlíky a hořčicí. Značka nás vede dál do Osoblah.
Jdeme po tiché tenounké asfaltce. Doprovázejí nás hejna pestrobarevných motýlů. Intenzita přírody je na Osoblažsku záviděníhodná. Po pár kilometrech vstupujeme do městečka, o kterém se píše jako o neuvěřitelně ospalém. Něco na tom je. Osoblaha mají něco mezi návsí a náměstím, na něm protiletadlové dělo a pár typických, reálně socialistických staveb – zřejmě postavených v Akci Z. Náhlá přeháňka nás zahání do jedné z nich – nákupního střediska. Po krátkém dešti pokračujeme na nádraží. Fotím vozovnu trpasličí dráhy, kupuji cennou turistickou známku a vláčkem se vracíme zpět do světa 21. století.
V Třemešné nastupujeme na normální vlak do Krnova. V tomto městě jsme okolo poledního. V kvalitní nádražní restauraci si dáváme velice dobrou svíčkovou a plánujeme odpolední program.