Dva výlety - Lysá a Čelákovice.
Třetí týden v srpnu (roku 2006) končil můj syn Franta rekonvalescenci po vážné infekci, kterou si přivezl z tábora. Plánovaná dovolená se kvůli tomu zrovna nevyvedla, tak jsme si alespoň trochu spravili cestovatelskou chuť dvěma půldenními výlety vedenými z Prahy na severovýchod. V obou případech se jednalo o všední dny.
Lysá nad Labem a Milovice.
Do bývalého proslulého vojenského městečka Milovice jsme jeli ze třech důvodů.
Důvod první – zvědavost.
Chtěl jsem konečně na vlastní oči vidět a zažít atmosféru této obce. Vlastní Milovice jsou ospalé a nezajímavé. Ani solidní hospoda tam není. Zato rozvíjející se “městská část” Mladá mě nezklamala. Na zbytcích rakousko-uherských kasáren je cítit vzduch reálného socialismu s výraznou pachutí sovětských ozbrojených sil. I po 15 letech to leckde vypadá, jakoby tanky odjely nedávno. Východoevropský dojem umocňují vše zarůstající břízy, olše a jiné náletové dřeviny.Ty se usídlily i na monumentálním daru lidu ČSSR bratrské armádě SSSR – kulturním domu.
Důvod druhý – muzeum.
Na ohromném, prázdném a nesmyslném náměstí se placatý kolos kulturního domu nedá přehlédnout. Vše se na něm rozpadá, betonová schodiště se drolí jako schody mexických pyramid opuštěných v hlubokém pralese. Vnitřní dvoranu “zdobí” ta největší a nejtypičtější socialistická mozaika, jakou si umíte představit. Je strašná. Podobné jsou i záchody. Prý jsou funkční, ale raději jsem dal přednost blízkému háji, jakmile jsem zjistil, že po hrdinné armádě zde zbyly místo vypínače světel jen holé dráty. Muzeum zde umístěné je levné, bez lidí a plné listin a výstřižků z novin. Syn se tu nudil. Ještě že měli turistickou známku.
Důvod třetí – lokálka.
Ano, chtěli jsme lokálku projet. Dnes se jedná o jednu z nejvytíženějších lokálních tratí v rámci sítě ČD. Motoráčky jezdí z Lysé do Milovic sem tam jako divý. Jeden je vyfocen na naší úvodní stránce.
Pokud však chcete zažít staré milovické časy, tak neváhejte. Stavební boom v Mladé je výrazný a brzy asi zbude jen to muzeum.
V Lysé nad Labem jsme se hlavně naobědvali. To na hlavní třídě od nádraží do centra skutečně není problém. Tato ulice je i hezká narozdíl od náměstí, které je velmi postižené socialismem. Za radnicí je výborně vedená městská knihovna, jež slouží i jako informační středisko. Bez problémů jsme zde získali turistickou známku a navíc doporučení navštívit zámecký park. V zámku je domov důchodců, ale park je volně přístupný a pro milovníky baroka skvělý.
Čelákovice a Mochov.
Na nádraží v Čelákovicích jsme se zeptali na cestu a vyrazili parkem přes město do muzea. Sídlí v krásně zrekonstruované tvrzi. My máme se synem malá regionální muzea rádi, a toto je navíc skvěle vedené. Naleznete zde lehce pochopitelným způsobem zachycené celé české dějiny, které se v okolí psaly od pravěku a zanechaly zde řadu dobře zachovalých stop. Pěkná je však i přírodopisná expozice, i trilobiti se zde najdou. Pro děti jsou atraktivní modely starých staveb, pro mne byly zajímavé středověké dlabané čluny vytažené z Labe. Muzeum - za nízkou cenu naprostá spokojenost.
V Čelákovicích je i možnost koupání, okolo jsou turistické i cykloturistické trasy podél Labe směrem na Toušeň. Nám to však stačilo a vrátili jsme se jedním z mnoha panťáků do Prahy.