Svatý Jan pod Skalou.
Je sváteční pondělí 8.5.2006 ráno a ve skupině okolo dvaceti lidí míříme ze Smíchovského nádraží na Berounsko. Nejedeme však narvaným panťákem po hlavní trase, ale volíme kouzelnou lokální trať Prokopským údolím přes Loděnici. Díky skupinové slevě cestujeme všichni prakticky za poloviční zákaznické jízdné, i když žádné karty nemáme.
Za Loděnicí vystupujeme na upraveném nádražíčku ve Vráži. Pan výpravčí odchází do domečku točit klikou a skupina žasnoucích kamarádů z Polska ho pozoruje. Doma už nic takového prý nemají.
Vydáváme se po modré turistické značce. S dětmi nikam nespěcháme, ale vychutnáváme si sluneční májový den. Po přechodu plzeňské dálnice se vnoříme do lesa. Pozvolna klesáme do hlubokého údolí. Na jeho konci je první cíl naší cesty – obec Svatý Jan pod Skalou. Ta skála nad ním opravdu je, a to pořádná. Občerstvujeme se na zahrádce místní hospody. Chceme pokračovat lesní cestou po červené do Karlštejna. Děti ale touží vylézt na skálu, a tak tatínkové musí s nimi. Vysupíme po odbočce na vrchol, oceníme zdejší výhled a sbíháme rychle dolů, abychom dohnali zbytek party. Daří se to po několika kilometrech v jedné soutěsce, kde je nutno přeskakovat bublající potok. Skvělé místo na odpočinek. Jen turistů je ve svátek trochu mnoho.
Odpoledne jsme pod hradem Karlštejnem. Nahoru za drahé peníze nechceme, tak jen fotíme monumentální panorama našeho turistického symbolu. Pak musíme protrpět nekonečnou cestu vesnicí dolů mezi stánkaři s předraženými nesmysly. Přecházíme Berounku a u nádraží v zahradní restauraci si dáváme polévku a pivo (limo).
Do Prahy se vracíme novým bílým pantografem. Pochopitelně opět se skupinovou slevou.