Hořovice
Uplynul asi měsíc od naší navštěvy zámku Zbiroh a my opět v 9:53 nasedáme na pražském Smíchově do sobotního osobáku směr Plzeň. Tentokrát ale vystupujeme už v Hořovicích.( http://www.mesto-horovice.cz/ )
Od nádraží nás vede značka podél hráze rybníka a pak vzhůru na náměstí. To je nic moc. Na horním konci uhýbáme vlevo a sledujíce nehezkou asfaltku s hustým provozem kráčíme vstříc kruhovému objezdu. Hned za ním, v sousedství panelového sídliště s blokovou kotelnou, stojí hořovická perla - opravdu hezký zámek.
U kasy máte na vybranou - hlavní okruh nebo dětský okruh. Volíme ten dětský, je také podstatně levnější a pro kluka zajímavější. Nakonec zjišťujeme, že je zajímavější i pro nás, rodiče. Na zámku se totiž nachází fascinující muzeum hraček. Vklidu a skoro o samotě si prohlížíme dokonalé hračky šlechtických dětí minulých staletích. Oči nemohu odtrhnout od intarzovaného nábytku velikosti krabice na morče. Malý zase zůstává stát u velkého funkčního železničního modelu, kde krajinou protéká a také pracuje skutečná voda. Prohlídka končí v pohádkovém a trochu strašidelném podzemí. Nelitujeme své volby.
( http://www.hrady-zamky.cz/zamek-horovice/ )
Cestou zpátky na náměstí hledáme pizzérii, aby se mohla napapat i naše maminka. Je nám doporučena restaurace naproti čínské tržnici. V patře nacházíme prázdnou italskou restauraci s atmosférou vcelku obyčejné české hospody. Ale vaří skvěle. Mořská pizza je vynikající, alespoň dle mého názoru, protože jsem příznivcem tlustého (tedy amerického) těsta. Za necelou stovku je na něm hromada chobotnic, mušlí a sépií. Dobré a levné jsou i mohutné zákusky, kterých je plný talíř. Jestli se někdy do Hořovic vrátím, tak kvůli této restauraci.
Zpátky jedeme osobákem s přestupem v Berouně, protože opět cestujeme na SONE+ za 160,- na den.